Ferrari

Ferrari F40

Auto bylo představeno ve Frankfurtu 1987 a následně se vyrobilo 1311 kusů v ceně okolo 9 milionů a všechny byly vyprodány dřív, než se zahájila výroba. Nejde o žádnou leštěnku která vozí stovky zbytečných kil v podobě čalounění, audio soustavy a podobně. Od roku´87 do ´89 držela titul nejrychlejšího sériově vyráběného vozu. Vznikla jako nástupce modelu 288GTO jako poslední kousek, na který dohlížel 90tiletý Enzo Ferrari při příležitosti 40. výročí značky a měla přenést vlastnosti a zkušenosti závodního Ferrari na silnice. Většina auta je podřízena racingu a zbytečného komfortu se nedostává. První modely se vzdaly třeba i stahování oken nebo centrálního zamykání. F40 pohání před zadní nápravou podélně uložený 2,9 osmiválec do V90° s rozvodem DOHC na 5krát uložené klikové hřídeli. Do motoru tlačí vzduch dvě vodou chlazená turba IHI a maximální výkon je 478 koní při 7000 otáčkách. To stačí, při váze auta okolo 1100kg, na zrychlení 0 až 100km/h za 4,1 sekundy (závodní verze dokonce 3,1s). Maximální rychlost je 324km/h. Výkon se na trať přenáší přes kola 8 a 13 x 17 palců obutá do pneumatik 245/40ZR17 a 335/35ZR17. Tvar karoserie F40ky určil trubkový rám, který zajistil tvar kabiny a zadní části. Zbytek byl navrhnut Pininfarinou jako maximálně funkční, s co nejnižším odporem vzduchu. Jedno z nejkrásnějších Ferrari a možná i sporťáků vůbec tak vzniklo aniž by se o to vlastně někdo snažil. Skořepina natažená přes rám je vyrobena z kevlaru, laminátu a lomenu, tedy materiálů, které Ferrari používalo v F1. Z tehdejších F1 pocházely i brzdy, na jejichž vyvíjení se podílelo přímo Brembo. Podvozek F40ky byl jako u ostatních Ferrari složen z lichoběžníkových ramen a pružin, se třemi úrovněmi nastavení. Standardní, o 19mm snížené pro vysoké rychlosti a o 19mm zvýšené pro parkování a jízdu městem.